Jmenuji se Petr.
Už jednou jsme se spolu osobně setkali. Naše pohledy se našly a Vy jste se na mně podívala.
Byl to zvláštní pocit, projela mnou energie a já se musel zastavit a zůstat stát, jen tak, beze slov, bez důvodu.
Byl jsem stejně jako Vy v tom baru se skupinou přátel a přišli jsme slavit. Stál jsem neschopný dalšího kroku, když jsem Vás uviděl. V tu chvíli jsem na pár vteřin zapomněl, proč jsem přišel a kde vlastně jsem .
Váš pohled byl plný lásky a něhy. Dívala jste se jako žena,která mně chce hladit a milovat.
Tak intenzivně jsem to cítil. I já jsem byl najednou plný něhy a najednou mi v hlavě zněly verše, které jsem z celého srdce toužil říct právě Vám. Po další skleničce, jsem se Vás nebál oslovit. Jindy cítím daleko větší ostych. Moje otázka, zda Vám nevadí, že jsi přisednu, Vás nechala naprostou klidnou a chladnou. Byl jsem rozechvěly a možná to vypadalo legračně, když jsem řekl své jméno a tak neuvěřitelně otřepanou větu: „ Já Vás odněkud znám:“ Jen jste se usmála, beze slov a s pochopením. Zkoušel jsem to dál „ Mohu Vás pozvat na drink?“  Jen jste zavrtěla hlavou a dala mi najevo, že nejspíš zdržuji. Vaše kamarádky, které s Vámi seděly u stolu jsem asi hodně pobavil,protože se smály  a já jsem cítil, že se smějí mně. Dívaly se na mně, něco si šeptaly a občas se opravdu dost hlasitě smály. Nevnímal jsem to. V mé hlavě stále visela otázka. „Odkud se známe?“ „Proč jste mi tak blízká?“ Zeptal jsem se Vás přímo: „Cítíte také tu energii, která mezi námi proběhla??“
„Zadívala jste se na mně tak hluboce a s takovou láskou, že jsem doufal že řeknete Ano.“
S úsměvem jste řekla „ Jistěže, s naší energií je to vzájemné“. Musel jsem na moment odejít, musel jsem se napít, vyschlo mi v krku.
Za chvíli jsem byl opět u Vás a udělal jsem to, co jsem udělat musel. Začal jsem Vám recitovat verše. Puškin, i Mácha, všechno to najednou znělo lépe a krásněji.  Opravdu jsem se snažil vyvolat dojem toho něžného romantika, který ví, co cítí. Tolik jsem věřil, že to chápete. Poslouchala jste zaujatě a zasněně .Dívala jste se jakoby skrz mou tvář. S napětím jsem čekal, že řeknete, „ To je krása“….Děkuji….“….Jste tak milý, obdivuji, že si to všechno tak pamatujete. Zkrátka, že řekněte něco, co mně povzbudí a odmění mou snahu.“ Ženy to obvykle takto říkají.
Vy jste, ale  jen mlčela. Jakoby jste hledala vhodná slova, a nemohla je stále najít. Vzal jsem Vás za ruku. Musel jsem to udělat.Nebránila jste se.
V tu chvíli jsem byl šťastný. Cítil jsem z Vás tolik krásné energie. Znovu jste se na mně podívala s tak silnou něhou a láskou. Musel jsem Vám to říct. Musel jsem dát průchod své touze. Tolik jsem Vám chtěl být blízko. Řekl jsem Vám, co nikdy žádné ženě, kterou jsem vlastně ani neznal. „Chci Vás milovat.“  Vím, že je to opovážlivost, ale to mi říkal Váš pohled, Váš úsměv, Vaše energie.
Chvíli bylo opět ticho. A pak jste to řekla. Těch pár slov, které zranily mé srdce. Podívala jste se a nepřítomně položila otázku:    „Petře,cítíš často tu silnou agresivitu?  Ubližuješ rád lidem kolem sebe?“
Víš, ta zuřivost, ty záchvaty, to nejsi Ty. Nejspíš si nic nepamatuješ.Někdo tě ovlivňuje. Petře, věříš na minulé životy?
Nemohl jsem se nadechnout. Nenacházím ještě ani teď vhodná slova. Podíval jsem se na Vás a řekl. Nevěřím na žádné minulé životy. „Občas jen šíleně nenávidím všechno, co je kolem mne.“  Všechno toužím rozbíjet, zničit, ale je to má destrukce.. Je hluboko v mém nitru.  Zavřeli mně kvůli tomu do léčebny. To jste chtěla slyšet?
Proč Vám to vlastně říkám? Proč mám teď tuto pošetilou touhu psát, něco ženě, která nic nepochopila. Opravdu Nic jste nepochopila.  Nechápal jsem Vaši reakci na krásnou milostnou poezii. Všechno jste zničila. Chtěl jsem Vaši lásku a Vy jste mi tak ublížila. Není už nic. Už nejsou verše. Už nejste ani Vy. Jen realita a ta je hodně krutá. Nedala jste mi naději, že jednou má láska najde místo ve Vašem srdci. Nemáte tušení, jak to bolí. Kdo vlastně jste?
Petr

Drahý Petře,
Vzpomínám si na ten večer. Ani já jsem si nemohla nevšimnout pohledu muže, který jakoby zamrzl uprostřed chůze a vrostl do země. Naše oči se setkaly a já se zachvěla. Projel mnou silný proud energie a první, co jsem udělala, poprosila jsem své ochránce o růžové světlo, které mně bude chránit. Díval jsi se na mně zvláštním pohledem a já jsem udělala to, co dělám běžně. Poslala jsem Ti lásku. Poslala jsem jí Tvé raněné duši, která trpí a prosí o uvolnění pout, které ji stále svazují. Opravdu jsem v ten první moment pocítila silnou touhu Tvé duši pomáhat.
Když jsi přišel blíž, pocítila jsem naše vzájemné propojení. Nehledej v tom ale nic tělesného. Toto propojení já cítím často a naposled jsem cítila takto silnou duchovní touhu k osmdesátiletému pánovi. Musela jsem ho pohladit a obejmout. Je možná těžké to pochopit. Milý  Petře. Tvé verše byly moc krásné. Opravdu. I Tvá připomínka, že jsou jen pro mě. Ale z Tvých úst zněly jako když na nádraží právě hlásí příjezd vlaku.Nebylo tam ani malé zrnko emoce. Jen chladná plynoucí slova a souvětí. Promiň. Bolelo mně to za jejich autory. Ty verše jsi recitoval už tolika ženám, že je nedokážeš emočně prožít a to je škoda.
Já se přitom dívala do Tvých očí a tam jsem viděla najednou tolik sobectví a nenávisti,že jsem musela uhnout pohledem a zavřít oči. Viděla jsem muže, který rozbíjí v silném záchvatu vzteku a nenávisti všechno, co je kolem. Muže, který dokáže zklamat i ublížit. Slyšela jsem jasně větu:"ten muž je nebezpečný". Petře,pochopila jsem, že to nebezpečí spočívá hlavně ve lži, kterou kolem sebe s oblibou šíříš. Ale i tím,že dokážeš v ženě vzbudit lásku a pak bez důvodu odejdeš. Dokážeš hodně brát, ale nenaučil jsi se ještě dávat. Všechno to, co je skryté, za Tvou hezkou tváří a vzletnými slovy je pouhá přetvářka. Je to maska, která ti pomáhá dobýt srdce ženy, která podlehne Tvému šarmu.
Nevnímal jsi příliš mé kamarádky. Nebyly pro Tebe důležité. Jak jsi ale mohl ženě, sedící u jednoho stolu se svým manželem recitovat milostné básně a nabídnout ihned své srdce? Vlastně jsem si z těch Tvých tisíců nesmyslných slov zapamatovala pouze jedinou větu. Řekl jsi „ Občas se modlím.“
A to mně potěšilo. To mně nadchlo. Ve tvém případě je to nutnost. Vím,že pokud se budeš modlit a měnit své vibrace, tak se tvá agresivita bude alespoň trochu mírnit. Odpusť jestli jsem do Tvé duše nahlédla, a vešla bez Tvého pozvání.Mělo to určitě svůj důvod. Odpusť mi, že jsem Tě zklamala. Lásku cítím už dlouho trochu jiným způsobem. Hodně věcí mám jinak. Když se příště potkáme, možná Tě obejmu. Nehledej v tom prosím, nic jiného, než vzájemnou náklonnost našich duší.
Moc bych si přála do Tvého nitra vnést světlo a lásku.Bytosti světla by dokázaly vyléčit tvou bolest. Jsem si tím jistá.  Proto jsem se na tak dlouze a s láskou dívala do Tvé duše.  Ptáš  se kdo vlastně jsem. Mohla bych říct své jméno. Už dlouho jsem ale pro Všechny jen
                                             Kytička