Ahoj Kytičko,
děkuji za Tvůj seminář v Olomouci,mnoho nového jsem se dozvěděla a jsem za to
ráda.
Na Tvém semináři jsme se domluvily, že Ti napíšu náš příběh....
Když jsi povídala o tom, jak poznáme přítomnost "nějaké" (dobré či špatné)
bytosti a mluvila jsi o blikající žárovce, zeptala jsem se Tě na siuaci u nás
doma.... Občas nám jemně v noci problikává žárovka v pokoji.. Nechali jsme
elektriku opravit, dva-tři dny byl klid a zase problikávala.... Chci říct, že
přesto, že já nejsem žádná hrdinka a občas se někde dost bojím, tak tohle mi
vůbec nikdy strach nenahánělo a když mě i napadlo, jestli to nění něco
nadpřirozeného, tak strach jsem nikdy nepociťovala.... A to ani u nás na zahradě
- obzvlášť v létě, když jsem třeba v noci nemohla spát, procházela jsem se po
zahradě, ikdyž jsem byla sama doma, nebo jsem ležela v lehátku a dívala se na
hvězdy.... sama jsem ze sebe překvapená, jak klidně a krásně se tu cítím... Ale
u manžela je to trošku jinak: blikající žárovky se nebojí, jen se to snaží
technicky vyřešt, ale na zahradu se v noci bojí... Překvapilo mě to u něj,
že to tak otevřeně přiznává.....má prý strach, že na něj někdo za rohem skočí
nebo na něj ve tmě sáhne..
Jinak je tu ale ohromně spokojený, má tu dílnu a prostor, který vždycky chtěl,
pořád něco kutí, naprosto obětavě se stará o kočičky, které k nám přišly -"pronajal" jim svou dílnu a chodí jim tam topit
V domečku se zkrátka všichni (ještě se dvěma dcerami) cítíme krásně, užíváme si
soukromí, zahrádku, prostor, kočičky.... a těšíme se, až jej jednou
zrekonstruujeme k obrazu svému....
Taky k nám více začali jezdit přátelé...., i ti kteří už se nám hodně
 vzdalovali, když jsme bydleli od sebe kousek, tak teď jezdí i několikrát týdně
 přes dvacet kilometrů...
 Dnes v noci jsem měla divné sny...takový průřez mým životem-nějak se tam
 objevilo dost důležitých lidí v mém životě, zvláštní.......
 Manžel ráno vyzvídal, co jsem se na semináři nového dozvěděla..... nechtěla jsem
 mu nic říct.... naléhal, vyzvídal... tak jsem mu řekla, že tu má on NĚCO řešit,
 že se tu asi něco stalo... a víc jsem mu říct nechtěla..... tak TO řekl
sám!! tak to tedy bylo venku... a já jsem mu to odkývla.No, zkrátka JE ochoten to řešit, ví, že Ti napíšu (docela mě tím překvapil.
Kytičko, budu moc ráda, když se na nás podíváš a řekneš nám víc.... (co se
stalo..... a co můžeme udělat......a jestli tu máme zůstat??

A taky otázka jaký tu máme úkol?
Mockrát Ti děkuju a budu se těšit na Tvou odpověď.....
Přeju Ti pěkné a usměvavé časy
 
Jitka

Moje milá Jitko,

vidím Váš domeček.
Energie v něm, nejsou špatné, jen se v něm stalo něco velmi zlého.
Vidím malého chlapce, jak vychází ze dveří, a někdo ho odstrčil a chlapec padá na zem.
Udeřil se do hlavy a na malou chvíli ztratil vědomí.
Když se probudil našel své rodiče bez života.
Ten chlapec, to nebyl tvůj manžel. Tvůj manžel byl útočník, který přišel do domu s úmyslem něco si odnést.
Nebyl to zloděj, který chtěl majetek. Vidím v jeho ruce nějaký dokument.
Ten měl odnést. Ale když odcházel, tak byl spatřen těmi, kteří v tom domě bydleli.
Potřeboval volnou cestu, musel zmařit ty životy. Pak se objevil chlapec, toho chlapce odstrčil a utekl.
V tomto životě se má tato duše,znovu podívat pravdě do tváře. Má žít v domě, kde jej pronásledují výčitky a strach.
Přebírá emoce toho chlapce, které tam zůstaly. Musí toho chlapce prosit o odpuštění a ten dům, se musí vyčistit od negativních emocí. Jsou tam stále dvě duše, které bloudí. Duše, které trpěly.....
Jitko, zkus s manželem promluvit, nevím, jestli právě toto pochopí.
Ale je to jeho životní úkol. A ty mu můžeš hodně pomoct. Pak budete v domečku šťastni. Podstata tvého manžela - jeho duše, není násilná,jen kdysi dávno jednal pod nátlakem strachu - emotivně.

Přeji ti sluníčkové dny a pokud ti něco není jasné....napiš.

S láskou  Kytička