Milá Kytičko,

možná mi pomůžete pochopit, proč se necítím tak dobře jako dříve. Poslední dobou jsem více unavená, vyčerpaná a to se někdy odrazí i na mých reakcích k manželovi i dcerce. Mám je oba moc ráda, i když právě vztah s manželem v poslední době nebyl tak idylický, jak bych chtěla. Manžel je dost nervózní, každá maličkost ho vytočí, používá hrubá slova, dokonce bych řekla, že je sobecký, ale to byl tak trochu vždycky.Většinou nejdřív vše zkritizuje, všechno a všichni jsou špatní, jen on je ten správný. Někdy se chová tak, že mám na něho hroznou zlost. Také mi někdy připadá, že vše leží na mých bedrech. Z každého vyjasňování názorů vyplývám já jako ta co má problém, on je prý v pohodě. Nejednou jsem si ulevila vyplakáním do polštáře. Nevím co mám udělat, abych nám pomohla. Přesto všechno cítím, že mě má rád. Věřím, že naše setkání bylo osudové. Zřejmě mu začalo vadit, že nejsem typ "reprezentativní" ženy, ale naopak má rád mou tvorbu ať už jde o verše či ruční práce a podporuje mě v tom hlavně pochvalou, což mi dělá nesmírně dobře.

S dcerkou mám občas taky potíž, je dosti paličatá a neústupná. Někdy si nevím rady, jak ji zvládnout, nejsem příznivce tělesných trestů, i když se přiznám, že párkrát už naplácáno dostala. Dříve mívala v noci noční můry, ale teď se už dlouho neobjevily. Jen když se rozčílí, bývá až zlá a křičí. Když jí to přejde, pomazlí se a vše je pro ni v pořádku. Vždy to přijde jako by z ničeho nic a po nějaké době zase naráz odezní. Trápí mě to. Ve výchově máme s mužem stejný cíl, ale jiný přístup. On sám byl vychováván křikem, tresty a bitím - to si prý z dětství nejvíce pamatuje. Asi bych měla napsat, že já si s tchýní příliš nerozumím. Jsme každá jiná a naši nesnášenlivost cítím jako oboustrannou. Asi jsem jí "ukradla" jejího prvorozeného.

Teď jsme po delším hledání našli větší byt, který se nám líbí a plánujeme se přestěhovat. Zatím se to všechno teprve rozjíždí, ale napadají mě myšlenky, zda děláme dobře. Nemám moc ráda velké změny ze zažitého stereotypu. Přeci jen je to velká změna v životě. Vím, že bychom měli více místa pro sebe a hlavně i pro další miminko, po kterém už delší dobu toužím, ale manžel tuto touhu se mnou zatím nesdílí.

Prosím o radu, co mám udělat, abychom byli všichni v pohodě a šťastní. Jak nám mám pomoci. A nebo jsme jen slepí a nevážíme si toho co už máme? Nemusím se bát plánovat nový domov v novém bytě, třeba i s novým miminkem?

Moc vám děkuji za jakoukoliv radu nebo povzbuzení. Už tím, že jsem vám napsala a vypsala se ze svých pocitů, se mi ulevilo. Snad jsem toho na vás nenaložila moc.

Přeji vám oběma krásný zbytek dne.

 Julča

Milá Julčo

,nejprve jsem se napojila na tvou dcerku,její problémy sahají až do doby těhotenství. Přinesla si s sebou na svět blok. Ten blok se skládá z její nejistoty,že byla chtěné dítě. Nevím proč,ale tak to cítila.
Něco negativního se v době těhotenství dělo kolem ní a ona to vnímala. Potřebuje hodně hodně lásky.
Musíš ji často opakovat,že jí máš ráda a jsi vděčná za to,že se narodila právě tobě.
Pátrala jsem,zda u ní nenaleznu přivtělenou bytost. Zakreslila se mi duše v příbuzenském vztahu ke tvému muži. Snad příjdeš na to,kdo by to mohl být. Děvčátko může v noci cítit přítomnost této duchovní bytosti a bojí se. Strach ubližuje. Zvláště tak citlivému dítěti,jako je tvá dcera.Bude potřeba přítomnosti této bytosti zamezit. Dál je vhodné aby měla tvá dcerka kolem sebe zvířata,květiny, vše,co bude potřebovat její péči.
Tvůj manžel, nějakým způsobem pociťuje,že dceři věnuješ větší péči a pozornost,než jemu.
Já u tebe cítím i přítomnost nenarozeného děťátka. Takže pokud uvažuješ o miminku,je vhodná doba.
Kolem manžela a tebe vidím proud pozitivní energie,která vás spojuje. Potíž je v tom, že manžel je občas výbušný a to proto,že absolutně neovládá své emoce. Navíc je náladový a ty často nevíš, co od něj můžeš vlastně čekat.Byl vychován stylem cukr a bič. Ale to není vždy to správné řešení výchovných problémů.
Zdá se že mu kdysi v dětství bylo ubližováno a tak se nediv výkyvům v jeho chování a náladách.
Co se týká tvého zdravotního stavu. Tvá únava kromě stresu,který poslední dobou pociťuješ může mít za následek kolísání krevního tlaku. Také bych doporučila vyšetření krve. Máš občas bolesti žaludku a také problém se střevy. Vše je způsobeno stresem. Příčinu svých zdravotních obtíží hledej v myšlenkách. Tam je původ našich nemocí. Těch velmi negativních myšlenek je potřeba se rychle zbavit.
S manželem musíš jednat jako s dítětem,neboť jakýmsi dítětem až do dospělosti zůstal. Někdy je jako vzpurné dítě,jindy tě z očima dokořán obdivuje,ale hlavně: Stejně jako dítě potřebuje tvou lásku.
Mám pro tebe vzkaz od tvých ochránců:
Milovaná,tvé myšlenky ať odrážejí tvé skutečné záměry. S láskou tyto záměry také naplňuj. Co od života očekáváš, na to je třeba se ptát.A opravdivě si odpovědět. Pak máš před sebou jasný cíl a my ti pomůžeme.Žádáme tě,abys věnovala pozornost svému fyzickému tělu a napravila to,co jsi zanedbávala. Život ti splní tvá očekávání. Ale platí zde. Kdo prosí,tomu bude dáno,kdo klepá,tomu bude otevřeno. Odevzdej své problémy vyšší moci. Když dětský hlas požádá o teplo ve tvém náručí...Neodmítej.

Hodně dnů prozářených andělským světlem přeje

Kytička

Milá Kytičko,

děkuji za tvou pomoc a předání poselství. Přemýšlela jsem, kdo by mohl být přivtělenou bytostí u naší dcerky. Léta před jejím narozením zemřel za podivných okolností manželův dědeček, sám z domova odešel a policie ho našla po několika dnech v místech kam nikdy nechodil. Také manželova teta již zemřela, a to mladá, protože byla dlouho a těžce nemocná. Za Michalky života zemřela "jen" mužova babička, která ho měla moc ráda. Jak mohu přivtělenou bytost odvést pryč a jak zjistím, že už pryč je?

Co se týká mého těhotenství, hned v jeho začátku jsem prožila období jednoho víkendu, kdy jsem čekala na nové výsledky krve a nevěděla, jestli o děťátko nepřijdu. Bylo mi strašně a celé dny jsem prakticky proležela a prosila, aby se mi miminko narodilo. Výsledky byly nakonec dobré a další průběh těhotenství již bezproblémový. Jen v 7. měsíci jsem byla přímo vystavena hrozné hádce mezi mým manželem a jeho matkou. Několik let od porodu při každém kontaktu s touto babičkou Michalka plakala a nechtěla k ní. Možná i přeze mne cítila napjaté vztahy.

Když to tak píšu, uvědomuji si jak všechno do sebe zapadá a souvisí. Před 2 lety jsme do dětského pokoje pořídili akvárium, k svátku dostala dcerka křečíka, má ráda květinky ...

Opravdu ještě jednou děkuji, cítím se silnější a odhodlanější.

Julča