Milá Kytičko,
je mi 25 let a mému příteli je 28 let.jsme spolu 6 let a i když nad naším vztahem už párkrát pršelo, já ho nesmírně miluji a nedokážu bez něj žít..čekáme spolu miminko, které se má narodit okolo 6 dubna..Já vím, že Vám píšou lide,kteří řeší smutnější věci, ale já Vám přesto napsat potřebuji..Z ničeho nic mně jednoho dne přepadl šíleny strach ze smrti, strach z toho že přítel odejde,že se mnou nebude,že odejdu já a nezestárneme spolu..Tuto otázku, proč mám tak najednou panicky strach sem vyřešila - díky tomu,že vím co sem udělala v minulosti a tak sem odprosila dušičku a nechala ji odvést..Už se až tak nebojím,začínám mnohé věci chápat,ale ja bych moc rada věděla co je mě poslaní a poslání přítelovo??Nevím zda mi to můžete říct a trochu se toho i bojím.Proč mně to zajímá??Víte já přítele tak miluji,že si neumím představit,že by mohl odejít příliš brzy, nebo snad ja..Vím, že lide umírají denně,že každý má svůj čas vyměřený,dokud nesplnil svůj úkol.Lide umírají v autě,v tramvaji...všude..a jak už vím že nikdo nemá právo tvrdit,že teď to nemělo byt,protože vše je dané..nechci vědět kdy já nebo přítel umřeme to by mně děsilo do konce života, ale možná by mi stačilo říct,že oba uvidíme naše vnoučátka a třeba i pravnoučátka.Já vím že se Vám to může zdát sobecké, nebo paranoidní,ale mně by to hodně pomohlo a osvobodilo by mně to od těch negativních myšlenek..pro někoho je toto možná hloupé na co se ptám,ale denně se potýkám s tou myšlenkou.A vím že to ubližuje i miminku...jestli je mé posláni jen porodit, nebo i dítě vychovat a rozmazlovat vnoučátka..A zda tady budu s přítelem ještě dlouho užívat krásné chvilky..??Nevím zda mi budete moci odpovědět, ale budu moc rada za každé slovíčko..

Děkuji Markéta

Drahá Markétko
Z Tvého emailu je zřejmé, že už jsi mnohé věci,pravdy a principy krásně pochopila.To, co ale zpracované ve Tvé mysli a podvědomí v žádném případě ještě není je otázka smrti.
Je velkou chybou měřit svůj pozemský život časem. Měření času, je vlastně bič, který si na sebe člověk sám uplete. V podstatě čas s hlediska vesmíru vlastně ani neexistuje.

V každé dimenzi je vnímán běh času úplně jiným způsobem. Zde na zemi se snažíme sčítat noci a dny a splétáme je do týdnů, měsíců a let. Když navštívíme jinou zemi a podíváme se na hodinky, zjistíme,že nám zmizelo například osm hodin našeho života. Protože jsme v jiném časovém pásmu. Kam se náš čas ztratil? Možná, ani žádný není.

Jen my tvrdohlavě měříme něco, co je tak proměnlivé a neexistující.

Lidský život by se měl měřit pouze jediným způsobem a to je mírou skutků, které člověk vykonal, sílou a intenzitou  okamžiků,které prožil.

Dostávám opravdu hodně emailů, kde mi lidé píší, že si přejí smrt, protože nemají důvod žít. Za dvacet čtyři let pozemského času mají pocit, že už prožili všechno a nic hezkého je nemůže potkat. Život je nudí, otravuje a trápí. Nedávno jsem vymazala SMS od ženy, která mi napsala. „Prosím, Kytičko, pomodli se za mně abych zemřela, já už nechci žít“  Já se pomodlila, ale ne za smrt, modlila jsem se za to, aby ta mladá, zdravá a hezká žena našla to světýlko, které ji ukáže radost, štěstí a smysl proč vlastně žije.

Na druhé straně žijí lidé, kterým je osmdesát let, někdy  i víc a každé ráno začínají modlitbou, aby ještě měli možnost žít alespoň pár let, měsíců, týdnů, dnů, hodin. Je jim vzácná každá minuta, kdy pohladí vrásčitou rukou tvář svého „dítěte“, také už šedivého a vrásčitého.

Milá Markéto, u Tebe se najednou probudil strach ze smrti. A to právě v období pro ženu nejkrásnějším, v radostném očekávání děťátka.  Ten pramen strachu, že budeš muset své dítě opustit, že zemřeš má svou příčinu. Nic se neděje náhodně.

Několikrát jsem měla možnost podívat se do minulého života ženy, která prožívala právě stejný strach jako máš Ty.

Vždy tam byl stejný scénář. Minulý život – těžká nemoc, případně úraz  – umírající matka – kolem malé plačící děti. Velmi silná emoce, kterou žena při smrti prožívala

Spalující myšlenky a otázky: Musím už odejít. Opustit děti. Kdo se o ně postará?? Kdo utiší jejich pláč? Kdo je ochrání? Proč musím odejít tak brzy?

V těch otázkách je dost strachu, křivdy, lítosti a beznaděje, na to, aby se tento prožitek vryl hluboce do podvědomí duše.

Pak přijde nový život, žena dospěje, čeká dítě a tím se spustí mechanismus, který znovu otevře ránu a dříve prožité emoce, vyvolají vzpomínky, které byly dosud příliš hluboko.

A najednou je tu strach. Na první pohled bez jakékoliv příčiny. Podvědomí vysílá signály. Co když zase odejdu? Co když nevychovám své dítě? A tyto zhoubné myšlenky často vedou až k depresivním velmi těžkým duševním stavům.

Podobné, přitahuje podobné. A špatné myšlenky, mohou přivolat špatné události, které by se nemusely stát. Je velmi nutné se černých myšlenek zbavit.

Léčení spočívá v odblokování tohoto strachu. Tobě bych doporučila každé ráno, nebo večer chvilku meditace a opakování těchto afirmací

.Jsem v bezpečí a soustředěná, ať jsem kdekoli.

Vše co prožívám je harmonické a v souladu s mým pocitem štěstí.

Ať se děje cokoli, má rodina je šťastná a v bezpečí.

Bezvýhradně přijímám své pocity a měním je na čistou radost a štěstí.

Markéto, v kartičkách pro Tebe jsem viděla šťastné karty. Děťátko se k Tobě moc těší. Partner Tě miluje.Buď tedy tou nešťastnější  maminkou a nepřipouštěj si jiný obraz.

Přestaň se bát, Tvůj životní úkol není o odchodu, ale naopak o návratu. To, co jsi nemohla dokončit v životě minulém, máš možnost dokončit teď. Začaly se k tobě vracet tvé děti. Ne všechny se ti narodí, některé už jsou vedle Tebe, jen k nim cítíš lásku a netušíš, že už jednou byly ve tvé náruči. Užívej si toto období radosti, a já věřím,že za nějaký čas mi pošleš fotku krásného děťátka a šťastné maminky.

A my všichni se tady s Tebou budeme radovat a těšit se z Tvého štěstí.

S láskou Kytička