Dobrý večer.
Moc se omlouvám že otravuju. Poslední dobou projíždím stránky podobné vaším a hledám odpověď, pomoc, i odpuštění. 31.12.2007 mi tragicky zahynul můj milovaný manžel ve stáří 25 let. Nehoda se stala na rovné silnici bez svědků a příčina není dosud jasná. 2,5 měsíce jsem byla na hranici zbláznění. Odešel mi a už ho nikdy nespatřím. Chyběl mi tak bolestně, že jsem už ni nevěděla jestli mám žít dál a hlavně jak žít dal?

Neměli jsme dětičky bohužel. Vrátila jsem se opět do domu rodičů a jediné co mi pomáhá, že se modlím. 22.2 mně zkontaktovala jedna milá osůbka, která údajně měla vzkaz od mého milého. Píšu údajně, protože 1 procento ve mně je ten onen brouček který hlodá.

Od toho dne jsem vyrovnanější, duše mi nebolí tolik, protože to co mi vzkázal manžel strašně hřeje, čtu si jeho vzkaz pokaždé když začnu propadat smutku a beznaději a od té doby se také vůbec necítím sama, cítím jako kdyby byl u mně. Hodně jsem se začala obracet na své strážné anděly.
Ve všem, naučila jsem se jim děkovat, protože díky ním žiju. Je to nádherný pocit cítit, že vedle mně je síla, která mně chrání. Moc mi ale chybí dotek mého milého, odešel strašně záhy v rozkvětu sil. Nevím zdá mně slyší, vidí, moc bych mu potřebovala vzkázat, že nikdy v životě jsem nemilovala nikoho tolik jako jeho, hodně mně naučil, byl můj elán. Potřebuji ho poprosit o odpuštění za chyby které jsem v našem manželství napáchala, upřímně je lituju a dnes jsem již vyspělejší a všechno bych udělala jinak. Jenže pozdě.

Pokud to lze, moc vás prosím o spojení s ním. Vím, že jakmile mi odpustí všechny křivdy, budu i já mít chuť opět žít a nést jeho památku sebou do konce svých dnů. Moc mi mrzí, že jsme nepočali děťátko. Tolik bych si ho teď přála.  Dala jsem opět vůli svým citům. Schází mi moc. Jediné co mně hřeje, je to, že ho mám pořád ve snech, pokaždé mně líbá a říká, že mu chybím a já vždycky mám obrovskou chuť hned běžet a oznámit celé rodině, že žije. V posledních snech jsem si už ale uvědomovala, že nežije a že mluvím s duchem, ale všechno bylo strašně přirozené. Bože můj, kdybych mohla dala bych polovinu svého života, abych s ním mohla opět prožít to nádherné co jsme spolu prožili.

Světlana

Milá Světlano,

I kdyby jsi dala život celý, manžela nevrátíš zpět z duchovního světa. Jen se přestaň trápit tím, že ti neodpustil. To víš, že když při smrti viděl celý svůj život, měl možnost znovu se podívat na chvíle, které jste spolu prožili. Byly plné lásky. Mráček,který občas zastřel sluneční svit, nebyl pro vás důležitý, protože vždycky opět znovu  zasvítilo slunce Vaší lásky. Tvůj manžel není ještě ve světle. Často je blízko tebe a věří, že se dokážeš oprostit od  smutku a odžít si všechny zkoušky, aby jste se mohli znovu potkat. Protože se vzájemně potřebujete. Duše necítí touhu, ani bolest. Je ve stavu, odlehčení a vesmírného klidu. Trápení je pouze ve tvém srdci. Hodně Ti ubližuje. Pořád čekáš kdy se otevřou dveře a Tvůj manžel vejde dál a vysvětlí ti svůj pozdní příchod. Neplač, dívej se dál. Podívej se dnes na hvězdy a pochopíš, jak je krásné být duchovní bytostí plné radosti a štěstí. Potřebuješ zaplnit prázdnotu srdce. Věř,že čas nenahradí tu obrovskou ztrátu, ale dokáže vyléčit ty největší a nejtěžší rány.

Zastav se. Udělej něco, co by tě potěšilo, zlepšilo ti náladu. A až budeš cítit lepší náladu, promluv na manžela. Řekni mu prosím, že klidně může jít ke světlu. že to zvládneš a budeš se snažit nebýt smutná. Protože to je právě to co ho nejvíce
trápí. Dal by cokoli za to, alby ti nestékaly slzy bolesti po tváři. Nechce abys trpěla. Přeje si, aby jsi svůj život žila ve jménu lásky a ne ve jménu smutku. On ví, jak se ráda směješ. Zastavil ho spánek. Měl nehodu. Je to velká zkouška pro Tebe. Ale věřím,že jí zvládneš. Vím, že se cítíš sama, ale ty dny přejdou. Největší bolest odezní a ty znovu zvedneš hlavu. A pak teprve potkáš někoho, kdo utiší  tvou bolest. Tato bolest léčí tvou duši, i když to někdy vypadá, že tě pomalu ubíjí. Ty jsi silná a statečná duše.
Přeji Ti hodně láskyplných dnů.
S láskou Kytička

Milá Kytičko,
děkuji Ti za odpověď. Ve všem máš pravdu. Držím ho u sebe. Tolik ho ve svem životě postrádám, že nedokážu opět začít myslet pozitivně i když se hodně snažim. Pořád ho vidím na fotkách jak se směje a pak si ho vybavim v rakvi a dusí mně pláč. První měsíc jsem pořád promítala co se mohlo stát? I když už nebyl naživu volala jsem ho k sobě, jako kdybych chtěla přelstit smrt. Byl tak blízko domova, zabil se na rovné silnici kde ani nejsou stromy, jen pár maličkych bříz. Mučilo mně vědomí toho, že trpěl, a i když mi pak řekli, že o ničem nevěděl, že to bylo rychlé , strašně jsem se užírala a užírám, že jsem toho svého milého od sebe pustila. Byl tak mladý a silný. Život teprve začinal. Tolik mně toho naučil. Než jsem ho poznala tak jsem ani netušila co všechno obnáší láska, proto mi tolik chybí. Ze všeho ale nejvíc si přeji aby byl ve světle, aby jeho dušička měla klid a nemusela se vrácet opět sem ke mně. Udělam všechno tak jak jsi mi řekla. Nemám právo ho tu zdržovat. Jen mám pocit a ten mně pronásleduje, že jsem vůči němu něco nesplnila, nedokončila........ trochu jsem doufala, že bude mít nějaký vzkaz pro mně. Měli jsme nějaké problémy a já mu v poslední době tak málo řikala, že je pro mně vším. Proto bych mu chtěla vzkázat,pokud mně vidí co píší, nebo skrz Tebe, že ho miluju celým svým srdcem a i když v našem vztahu bylo zatmění a nedokázali jsme si promluvit, což si neustale vyčítam, budu se snažit být silná a svůj smutek zahluším velkou láskou kterou k němu citim aby tou láskou byl povznesen tam kam jdou všechny hodné dušičky a už nadále nebyl zdržován tady u mně. Čas asi rány zaléčí, ale jeho místo v mém životě nikdo nenahradí. Byl můj první a jediný muž, manžel, opravdová láska. Protože věřim, že život smrti nekončí, těšim se až se opět setkáme až přijde čas.

Děkuji Ti Kytičko, že jsi ve svém nabitém programu našla čas i na mně, děkuji za Tvé stránky a hrozně se těším na seminář v Plzni.

Světlana