BYL TO ANDĚL, NEBO ČLOVĚK?
Ahoj Kytičko,
navštěvuji tvé veb.stránky již dlouho a chodím na tvé semináře,tak věřit v anděly je tak nějak pro mně samozřejmé.Ale občas jsem pochybovala zvláště,jak požádat anděla ,aby mi pomohl hned,když jsem zrovna ve svízelné situaci.Včera jsem si koupila knihu od Doreen Virtue a také jsem četla kapitolu o ochraně andělů na cestách.Autorka popisuje jak Miriam potřebovala vymnětit pneumatiku na opuštěné silnici a modlila se pomoc.Během chvilky se na opuštěné silnici objevili dva lidé.Pomohli Miriam vyměnit pneumatiku pote zmizeli stejně náhodně,jak se objevili.Já Ti vlastně píši,protože se mi dnes stal obdobný příběh.Jela jsem z práce domů autem,ale jinou cestou než obvykle mělo to svůj důvod,ale domů bych se dostala i jinudy.Jela jsem cestou,která se v zimně neudržuje vede lesem.Dojela jsem až na konec lesa a čekal mně asi jeden kilometr dlouhý úsek cesty podél,které je z obou stran pole.Jelikož byl vítr na cestě byl navátý sníh asi třicet centimetrů ,kde byly vyježděné koleje od traktoru.Vjela jsem do kolejí a doufala,že dojedu.Ano ujela jsem asi dvě stě metrů.Poté po pravé straně byl stoh,tak kratičký úsek byl beze sněhu a potom mně čekaly další koleje ve sněhu ujela jsem pár metrů a ejhle auto zapadlo do sněhu a už se mi nepodařilo vyjet.Byla jsem tam doslova uvězněna.Nejdřív jsem se snažila sníh odhrabávat z pod kol,ale nemělo to cenu.Chvílí jsem seděla v autě volala svým blízkým ať mi poradí nebo pomůžou.Nakonec jsem prosila anděly,aby mi pomohli.Nevím ,jak popsat mé překvapení,že opravdu za krátkou dobu jsem v zrcátku auta uviděla malé bílé auto z něho vystoupil muž auto ze předu potlačil a já vycouvala.Ještě chvílí koukal na cestu před sebou,že by to projel,ale rozmyslel si to.Poděkovala jsem mu za pomoc.On nasedl do auta otočil ho na tomto malém kousku beze sněhu a odjel.I já mé auto nakonec také otočila ,i když se mi to zdálo nemožné. Potom jela na zpět už v těchto zvládnutých sněhových kolejích a druhou cestou dojela v pořádku domů.Kytičko nevím jestli to byl opravdový anděl ,anebo mi andělé poslali nějakého člověka na pomoc.Ale nikdy na toto setkání nezapomenu.Ani se nepodivoval nad tím,že jsem jela po téhle neudržované cestě,kde auta v zimě opravdu moc nejezdí.Prostě bez vyptávaní mi pomohl.Nakonec jsem ráda,za tento zážitek s autem,neboť mi umožnil věřit.A také milé setkání.A navíc dnešní den byl pro mně jeden ze smutných,ale díky tomuto zážitku je jeden z těch sluníčkových. Kytičko,do Nového Roku Ti přeji hodně zdraví,lásky,štěstí a pohody.
S láskou Lucka
Lucko, nádhera, opravdu moc krásné.
Přeji Ti sluníčkové dny a týdny plné lásky a zázraků.
S láskou Kytička
Komentáře
Přehled komentářů
Mám vzpomínku: jeli jsme z dušiček z hrobu mé mamky, pršelo a bylo hnusně, muž řídil, byl nervozní a vyčítal mi, že tu cestu vážil...
plakala jsem a řekla at mi zastaví, že si nenechám před dětma nadávat....
vystoupila jsem a šla v dešti, bez peněz a s brekem po výpadovce Břeclav - Brno do Kobylí na Moravě. Modlila jsem se.Zastavilo auto a doma jsem byla dřív než manžel s dětma....děkovala jsem a měla další důkaz...DÍKY za lásku a pomoc
věřím a také vím a hlavně děkuji
(Marie, 20. 2. 2009 22:32)
Mám vzpomínku: jeli jsme z dušiček z hrobu mé mamky, pršelo a bylo hnusně, muž řídil, byl nervozní a vyčítal mi, že tu cestu vážil...
plakala jsem a řekla at mi zastaví, že si nenechám před dětma nadávat....
vystoupila jsem a šla v dešti, bez peněz a s brekem po výpadovce Břeclav - Brno do Kobylí na Moravě. Modlila jsem se.Zastavilo auto a doma jsem byla dřív než manžel s dětma....děkovala jsem a měla další důkaz...DÍKY za lásku a pomoc
ano jsou s námi
(Dáša, 28. 1. 2009 13:32)
Ano, věřím že jsou s námi a opravdu pomáhají, pokud je poprosíme o pomoc. Pomohli mi vždycky ať už se jedná o zdraví, hledání práce nebo zaparkování auta. Moc díky za Vaše příspěvky - jsou inspirativní. S láskou
Dáša
Poděkování
(Lucie, 20. 1. 2009 17:58)
Chtěla bych poděkovat všem,kteří k mému příběhu napsali komentáře.Moc mě potěšily.Moc Vám za ně děkuji a přeji Vám spoustu lásky a kolem sebe samé anděly.Věřím,že to anděl byl.:-)
děkuji
Lucie
Souhlas.
(Jiřka, 20. 1. 2009 17:41)Milá Lucinko, cítím celým svým srdcem totéž, co Ti napsal tady i Elkan. Pevně věřím, že to byl anděl. Pokud požádáš v tíživé životní situaci o pomoc, bude Ti pomoženo. Až budeš mít někdy čas a zájem, zkus se dostat ke knihám amerického lékaře, vedoucího katedry psychiatrie a také primáře psychiatrického oddělení, Brian L. Weiss. Stačí i naše paní Foučková. Oba dva nám sdělují to, o čem bychom měli přemýšlet ve svém životě. Jsem ráda, že nad Tebou někdo bdí, nemusíš se v životě bát.
jééé já taky
(KYTIČKA, 15. 1. 2009 14:13)
Tak s tím parkováním děvčata, to dělám taky, od té doby co bydlím ve městě. Můj manžel na to nevěřil, ale už taky prosí anděly o parkovací místo. Řekl mi, že sice neví jak to andělé dělají, ale funguje to.
Všem přeji sluníčkový den
Parkovani
(Dana, 15. 1. 2009 14:04)Luci,ja si andilky volam o pomoc treba i s obycejnym parkovnim. Jsem z velkeho mesta a parkovani je vecny problem,ale andilci mi jeste nikdy nezklamali.
Luci,věř...
(Lenka, 14. 1. 2009 16:27)Milá Lucinko,často se nám stávají věci,které chceme aby se stali.Přála jsi si zažít něco podobného,jako jsi přečetla v knížce.Měla jsi možnost poznat,jaké to je ,když požádáme andílky o pomoc,je to nádhera,viď?Nádherný pocit vědět,že nejsme sami...Věř,že pokud požádáš andílky,vždy najdou způsob,jak ti pomoci.Nepochybuj o tom.Možná,že i ten pán přemýšlí nad tím,proč ho napadlo jet zrovna tou cestou,když on tama nejezdí...odpověď je jasna...to andílci ho vedli,aby tama jel...vždyť jsi potřebovala pomoc ...krása,že jo...Lucinko,přeji Ti další krásné zážitky s andílky a mnoho sluníčkových dní....Lenka
věřme
(Pavlína, 14. 1. 2009 13:38)Milá Lucko, moc ráda jsem četla tvůj příběh Věř, myslím si, že je krásné vědět, že je někdo nablízku, kdo nad námi bdí. Kdo nám pomáhá a miluje nás. Přeji krásný rok, plný zázraků a lásky. A ne rok, celý život.
věřím a také vím a hlavně děkuji
(Marie, 20. 2. 2009 22:32)