BUDE MŮJ CHLAPEC ŽÍT?
23.9.2007 10.15
Kytičko, také já jsem se dneska
ráno rozhodla, že Vám napíšu. Moje situace už snad ani nemůže být horší.
Jste moje poslední naděje,jiskřička,nevím
jak jinak to nazvat..Já stále totiž doufám, že se od Vás dozvím příznivější zprávu.
Před dvěma lety mi můj manžel
zemřel na selhání srdce. Přišlo to tak náhle, nebyla jsem připravena na to, že
se budeme muset tak brzy rozloučit.Na to ale asi člověk, který miluje tak, jako
jsem manžela milovala já, není připraven nikdy.
Nejspíš jsem se stále ještě nesmířila
s jeho odchodem.
Počítám dny, jak dlouho tu manžel není
a mojí nadějí,sluníčkem a největší radostí
zůstal náš syn.
Je velmi hodný a také se mu začalo
dařit v podnikání, má krásné děti a je to hodný táta.
Před několika týdny, se ale můj
svět zhroutil úplně. Můj syn měl dopravní nehodu. Je těžce zraněný. Nezemřel,
ale stále je v kómatu. Celé dny sedím v nemocnici a doufám. Čas se
hrozně vleče,ale každá hodina je pro mě novou nadějí. Společně s mojí snachou
k synovi vozíme léčitele,vlastně jich je víc. Kteří střídavě dodávájí energii a působí na
jeho duši. Včera se nám zdálo, že syn,malinko pohnul prsty levé ruky a jakoby
se jeho pohled stočil směrem, kde stály jeho děti. Hrozně jsme se radovaly a
společně se snachou jsme na něho mluvily a doufaly, že se probere. Ale zatím
nic. Prosím zeptejte se andělů, co bychom měly udělat, jak mu pomoct, aby do
jeho mysli vnikl paprsek světla. Věřím, že je k tomu jen kousíček a že to
dokážeme.
Kytičko,můj chlapec je bojovník,
věřím, že otevře oči,usměje se a všechno
bude jako dřív.
Prosím Vás Kytičko, co máme udělat,
abychom mu pomohly. Začínám mít strach i o snachu. Myslím, že je na pokraji
svých psychických sil,velmi by nám pomohla dobrá zpráva. Máme naději?
Poraď, co máme udělat?
23..9.2007 22.53
Drahá Fanynko,
Je mi nesmírně líto, Tebe a celé rodiny. To je velmi těžká
rána. Mám v očích slzy. Ty máš ke mně Fanynko, tak velkou důvěru, tak moc
potřebuješ vlídná slova, plná naděje, lásky a optimismu. Proto jsi přišla na mé
stránky. Ale já jsem jen pouhý obyčejný prostředník mezi vesmírem a bloudícím člověkem
Taky jsem někdy bezradná . Stejně, jako teď, v tuto chvíli. Ptám se, jak jen
mám napsat to, co vidím,aniž bych zranila tvé krvácející srdce? Jak to mám
udělat, abych Ti nebrala naději?
Já Fanynko, vidím duši tvého syna, jako energii která už je
vlastně větší mírou tam, kde duše po odpoutání od těla odcházejí. Nepomůže mu už vůbec nic. On
si je totiž vědom, že pokud by zůstal s Vámi, byl by z něj trvale invalidní
člověk . Byl by na obtíž celé své rodině. Nemohl by se sám pohybovat a jeho
mysl by byla zmatená. Zranění jeho hlavy je velmi vážné. Neslučitelné s návratem
zdravého jasného rozumu. Jistě mi rozumíš. Tak i on vnímá vzniklou situaci. On
slyší vaše prosby a pláč,ale nechce se vrátit. Je to jeho konečné rozhodnutí.
Tvůj syn byl aktivní člověk, plný energie, optimismu a
radosti ze života. Takový způsob života, který by musel prožívat díky svému
zranění, by nezvládnul.
Bolí ho váš smutek a trochu mu taky nějakým způsobem zabraňuje
v odchodu. Je to jakási patová situace. Pro něj nepříznivá.
Jestli chceš pro svého syna naposled něco udělat z opravdové lásky,kterou teď s ještě větší intenzitou cítíš, dovol mu Fanynko, v klidu zemřít. U postele člověka v takovémto stadiu oddělování jemnohmotné energie, má kromě rodiny své místo také duchovní osoba. Ať už je to farář, kněz, pastor, nebo rabín, v každém případě jejich modlitby duši posilují.. A to v tom případě, že člověk, který odchází, měl náboženské vyznání. Neupírej tuto službu synovi.
Pošli ale pryč všechny léčitele. Sedni u jeho postele, vezmi jeho ruku do své dlaně a řekni svému chlapci, ať udělá to, co je pro něho v této chvíli nejlepší. Posbírej všechny svoje síly a řekni mu, že jako rodina,zvládnete tuto situaci. Že mu dovolujete odejít, protože k němu cítíte opravdovou lásku. Je dobré říct, že si vzájemně odpouštíte všechno, čím jste si někdy, třeba byť jen nevědomky ublížili. Ani vteřinu nepochybuj, že Tě slyší.
Přes všechnu bolest a smutek, který Vás jistě všechny trhá na kusy, to přinese jeho duši klid a pokoj. On není sám v této chvíli, jsou kolem něj andělé, ochránci, je s ním i jeho otec.
Přeji Fanynko s celého srdce Vám všem, kteří jste v zajetí smutku a bolesti hodně síly. Posílám Vám andělské světlo a pohlazení. Věř,že lásku si odnášíme nejen před Stvořitele, ale i do dalších životů. Stejně jako naději, na opětovné shledání s těmi, které milujeme.
Milá Kytičko,
Já Vám v této chvíli nejsem schopna
psát, ale je tu se mnou kamarádka, která je mi oporou a také
za mně vyřizuje poštu.
Nevím, jestli se děkuje za takový dopis, který
jste mi poslala. Já Vám, ale děkuji za Váš čas a rady. Nejspíš byly
důležité,když ke mně přišly. Snažila jsem se udělat maximum z toho, co
jste popsala. Doufala jsem, že i já zemřu, ale nestalo se tak. Proč stará bába
jako já tu musí být a mladý člověk umírá. Odpusťte mi mé zoufalství.
Můj milovaný Jaroušek už nežije.
Stalo se to za dva dny po tom, co jsem Vám psala. Lékaři nám řekli, že je to
tak lepší. Museli mu amputovat nohu a jeho zdravotní stav se prudce zhoršil.
Snad tedy alespoň odešel v klidu.
Pokud by mi chtěl cokoli vzkázat,
věřím, že mi to napíšete. Nevím co dál psát a jak žít.
Fanka