Ahoj Kytičko,

píšu ti,že už nevím jak

dál  a co se svým

životem. Je

mi  30 let a manželovi

37 let. Přemýšlím jestli

má  cenu na tomhle

světě být

a jestli to má vůbec

nějaký  smysl.Rozpadá

se mi  manželství,jsme

spolu 6 let a děti

nemáme  i když bych si je moc přála.Vánoce jsem strávila v psychiatrické

léčebně,protože jsem se zhroutila když mi manžel oznámil týden před vánoci

formou sms,že se se  mnou rozvádí a má jinou ženu.On je má životní láska a

neumím si život bez něj představit.Miluji ho celým svým srdcem a to jsem

mu  i celé dala. On mě, ale celou dobu jen ponižuje a psychicky vydírá.

Ale já ho mám přesto ráda. Snažím se naše manželství i za cenu ponižování

se sama  sebe zachránit.

Proč  se to takhle děje a neumím se od něj odpoutat a žít

lepší a nový život?můj vztah k němu bych přirovnala jako když feťák

nemůže mít svou drogu na které je závislý.Připadám si už jako blázen a

navíc jakou  cestou se vydat aby byla správná.Jsem teď na antidepresivech.

Velmi prosím o Tvou pomoc co nejdříve.

Nemohu už dál.Předem děkuji.

Marta

Marto,
je mi to líto. Ale stejně jak některý člověk má závislost na určitých látkách, jiný člověk, může mít závislost na určitém člověku.
Je to samozřejmě velká chyba, neboť taková závislost nám stejně jako závislosti ostatní bere osobní svobodu. Bere nám zdravý úsudek a také důstojnost. Andělé nám radí, zbavit se všech závislostí, aby naše duše mohla rychleji pokročit ve své duchovní cestě.
Každá duše má vytvořených několik variant svého pozemského života. Nelze spoléhat na jediného člověka a na tom si postavit celý ,svůj život.
Je to jako dům, postavený na písku. U nás žen, je to o to těžší, že muži potřebují svojí dávku nejistoty a touhu dobývání.Pokud muž zjistí,že jeho partnerka na něm takto visí, dotýká se to i jeho pocitů svobody a velmi jej to svazuje. Dva lidi mají být spolu na základě vlastního rozhodnutí a vzájemné lásky. Né proto,že ten druhý, si vytvořil závislost a je neschopný postavit se na vlastní nohy. Pak je to svazek pouze postavený na lítosti, zvyku, soucitu a to není správné. Marto, je ti 30 let. To je doba, kdy dnešní ženy teprve zakládají rodiny volí partnera.
Věř mi, že žádný muž není tak úžasný a dokonalý, aby jsi nemohla poznat ještě lepšího. V kartičkách máš jasný rozchod. Ten vztah už byl dlouho neudržitelný. Tvůj partner začal volně dýchat a ty se máš poučit. Daruj mu svobodu. Ať si zařídí život podle svých představ.
On na to má právo. A ty máš svůj úkol: NEKLEČET a NEPONIŽOVAT SE.
Dokaž mu, že jsi mnohem silnější, než si myslel. Postav se na vlastní nohy, věnuj se chvilku svým koníčkům, pořiď si domácího mazlíčka, věnuj se sama sobě. Pak se na Vaše manželství budeš dívat s odstupem, a až tě jiný muž vezme do náruče, nebudeš se muset ponižovat,
Budeš mít větší hodnotu ve svých očích. Ber to tak,že si možná tvůj manžel ani tolik lásky,kterou od tebe dostával nezasloužil a musí také teď okusit, trochu nejistoty., Tím mám na mysli jeho novou partnerku. Sama uvidíš, co mu dál osud chystá. Vše je správně nasměrováno.
Je to přesně ta doba, kdy je důležité udělat NOVÉ KROKY a začít žít bez ponižování a se vztyčenou hlavou. Samozřejmě,že takový život má smysl, jen ten smysl musíš najít a nevkládat ho do jediného člověka.

S láskou Kytička