Milá Kytičko,
přeji Ti pohádkový večer a chci se s Tebou podělit o mou malou a zároveň přemilou radost.Od té doby, co jsem naposledy byla s Tebou v kontaktu přes Tvůj web a cítila se ne moc dobře, zda-li si ještě vzpomínáš na mou bytost, uplynulo několik měsíců, které byly opravdu náročné...Stalo se příliš mnoho zkoušek, s kterými jsem se musela vypořádávat, jak v rodině, i s nešťastnou láskou, tak i problémy v oblasti profesní a studijní. Naštěstí, ačkoliv to v některých chvílích bylo opravdu
moc smutné, zkličující až zdrcující a nevěděla jsem, kam se ubírám, zda-li to má smysl a přehouplo mne to několikrát do zcela odlišného vnímání světa než mívám obvykle, vše vykrystalizovalo k dobrému a můj život se obrátil podstatně k lepšímu...
Doposud jsem z toho v úžasu a při vytržení jako Alenka v říši divů, jak se to tak mohlo všechno odehrát a v závěru se vyloupnout do takového štěstí, takřka z černého tunelu přejít k tak zářivému světlu...Že kdykoliv to mám na mysli kolik náhod, souher, přesně mířených kroků vedlo k současné situaci,  v níž jsem maximálně spokojena a věřím, že plnohodnotnou oporou zas pro druhé,nepřestávám být vděčna. Získala jsem práci, ke které mne přivedlo snad samo nebe způsobem pro mne nečekaný a tak jen každý den děkuji za to, že se z mráčků tak zas projasnilo, vyšlo zlaté slunko a rozlilo své teplo všude kolem sebe... Věřím, že tomu chtěla Vyšší síla a nejsem o tom přesvědčena jen já, jen nevím, jak mám dostatečně poděkovat za to, že to tak dopadlo a že jsem právě tam, kde jsem.
Už jsem byla z toho naprosto zoufalá a zklíčená a nevěděla si rady, všechny mé
smysly, co jindy vycítily detaily a křehké nuance se náhle vytratily a vnitřní hlas, co mne vždy vedl  v té chmurné době náhle utichl, předtuchy správného směru vymizely kdo ví kam, bylo to opravdu moc zlé, ale ikdyž jsem nedoufala, šlapala jsem krůček po krůčku snad z vytrvalosti na tom nekonečném rozcestí  a ono se nakonec rozvinulo do této krásné cestičky, za níž jsem moc a moc vděčná.
Netýká se to jen mé práce, se kterou jsem moc spokojena, ale i kolektivu, který mne tam potkal, myslím, že lepší jsem si nemohla snad ani přát, jelikož se mi stalo i to, že dvě kolegyně znám z dřívějších dob a ta třetí je naprostý poklad, všechny mne moc podporují a zpříjemňujeme  si společnou přítomnost...A to po tak těžkém období je opravdu moc osvěžující a sladká odměna.
Teď se snažím jít tou cestou pevně, držet se jí a dělat pro to maximum, aby byla stále tak krásná a naplňující. Ačkoliv se mi stává, že jsem po celém dni z práce unavena, tak se mi i daří opět splývat se svým vnitřním hlasem a naslouchat mu a opět vídám to, co je daleko pod povrchem, to, co ještě nepřišlo, ale zračí se v lesku za obzorem...mám z toho radost a pevně věřím, že svou radost budu zdokonalovat a bude přibývat k potěšení nejen pro mne, ale i druhých a že svou pravou cestu snad
už neztratím a bude mi dopřáno tohoto štěstí nacházet i nadále a hlouběji v jeho nejrůznějších proměnách, nejjemnějších skladbách, které věřím, že mne ještě čekají...je toho tolik, co jsem ještě doposud nepoznala
ačkoliv mám pro to tolik otevřené srdce... 
Mnoho krásně nebeského a spokojeného Ti posílá Nela

 
Moje milá Nello,
vždycky prožívám obrovskou vnitřní radost, když vidím,že dušička najde svou cestu a své štěstí. Člověk, který pochopí a začne se na svět dívat s poněkud otevřenějšíma očima a srdcem, začne vyzařovat  trošinku jiné vibrace. To jakoby programuje podvědomí a také další události života. Mám radost, z toho, že jdeš dál a že jsi tyto zkoušky přestála tak úžasně, nějak musím napsat slovo "Čistě". Andílci jsou úžasní pomocníci, pokud je pozveme do svého života. Já ti přeji hodně sluníčkových dnů, plných lásky a štěstí.

Posílám Ti světýlko po andílkovi.

S láskou Kytička